XVI. Samota Brahmanova.

Jaroslav Vrchlický

XVI.
Samota Brahmanova.

Chtěl býti sám i zašel v pustý hvozd, leč kakadu i opice, jež vříská, mu překážely – leckde ze křoviska se ceníce i lkavý skalní drozd. Výš zašel, kde jen třtina roste nízká, však i zde chráštal močálů byl host, šel ještě dál až v bažin třasaviska, jimž v kštici plál jen ranní rosy skvost! Šel ještě dál k jezerům svatým výš, chtěl ticho pít a samotu jen bezdnou, však žitím vřela i jich modrá číš! Kam ohled’ se, stál život všady za ním, do duše házel stopu jemu hvězdnou a jitra růže vdechl jeho skráním. 102