XVII. Obelisk.

Jaroslav Vrchlický

XVII.
Obelisk.
Čněl v poušti věky. Karavana mnohá šla kolem, sterý zrak se k němu vzpíral, boj chvíli zuřil tu, rek mnohý zmíral, v své pouti žízniv spěje v mečet boha. Ční posud v poušti. Samum zlý jej šlohá, jak před lety jej mořem písku týral, jak pravěku syn k němu s úctou zíral, zří k němu moderní, však um a vloha Chtíchtí rozluštiti písma divné háky, jež smazáno půl, svůdněji tím kývá, a čtou a čtou ty črty hieratické. Tlum jeřábů se nese dále mraky, on čníční, jak čněl, – ó marné snahy lidské, když starým něm byl – vám víc nezazpívá! 103

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický