XXIII. Poznání.

Jaroslav Vrchlický

I největší před sebou bývá malý, hřmí potlesk, prší laur a sláva světem v svůj posoun duje, obsypá jej květem, v tom o rub již se lidé postarali. V ráz obra pídimužem udělali, jenž za kus chleba svojim dře se dětem, jenž závisti jsa neušetřen hnětem zří, královský plášť jak mu v cáry sdrali. A všecko snésti lze. Ty změny masky se střídají tak na osudu tváři, že mudrc již se tomu nepodiví. Kal setřese, prohlédne potlesk lživý. Jen jedno jeho štěstí nejvíc maří: Být malým pomluvou ve očích lásky.

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

616. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAJČ. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. None (Jaroslav Vrchlický)
  3. Svatba selská. (Karel Alois Vinařický)
  4. VII. Výstraha. (František Serafínský Procházka)
  5. 90. Dle možnosti. (Jan Petr Jordan)
  6. Osud kokety. (Bohdan Kaminský)
  7. None (Karel Leger)
  8. Liška bez Oháňky. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  9. Úvod. (Heřman Městecký)
  10. PÍSEŇ REPTROSPEKTIVNÍ. (Viktor Dyk)