XXIII. Poznání.

Jaroslav Vrchlický

XXIII.
Poznání.
I největší před sebou bývá malý, hřmí potlesk, prší laur a sláva světem v svůj posoun duje, obsypá jej květem, v tom o rub již se lidé postarali. V ráz obra pídimužem udělali, jenž za kus chleba svojim dře se dětem, jenž závisti jsa neušetřen hnětem zřízří, královský plášť jak mu v cáry sdrali. A všecko snésti lze. Ty změny masky se střídají tak na osudu tváři, že mudrc již se tomu nepodiví. Kal setřese, prohlédne potlesk lživý. Jen jedno jeho štěstí nejvíc maří: Být malým pomluvou ve očích lásky. 109

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický