XXV. Morálka.

Jaroslav Vrchlický

XXV.
Morálka.

V čem byl jsi zneuznán, vždy zapomeň! v čem křivděno ti, přehlédni jen z krátka! Můž’ bleskem býti zachvácen snad peň, však nikdy kořen, nikdy žití látka! O cenu tvoji může býti hádka, však o výsledku zprávu dá jen žeň, ty mužně třímej pravdy pochodeň výš, krása byla od věku tvá matka! Nechť zašlapají, zdeptají tě mnozí, to větším stalo se a byli bozi, co, prachu červ, chceš v nejistotě, v mdlobě? Ať hřmí to třeba i z nejdražší ruky v tu vřavu, hluk, v ty žití nesouzvuky, ti jedno stačit musí: Stačit sobě! 111