Modernímu Zoilovi do památníku.

Jaroslav Vrchlický

Modernímu Zoilovi do památníku.
Ne, mne se netýče ta urážka a hana! Já snesu políček, mnou nepohne víc rána, jsem otrlý již dost, ba skoro k lhostejnosti. Mně jedno, v očích tvých co srdce moje hostí. Vím, kdybych větší byl než Homer a než Goethe, v mém láně hluchavka a pýr jen tobě kvete. Toť přirozeno jest, jsme příliš sobě cizí, Ty přítomnosti syn, já doby, která mizí, leč která vrátí se a bude vítězící... Já, chceš-li, nastavím ti klidně druhou líci, jen uciť, rány tvé jak chtí ať dále bijí, mne ve tvář nebiješ, však ve mně poesii... 131

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický