Modernímu Zoilovi do památníku.

Jaroslav Vrchlický

Ne, mne se netýče ta urážka a hana! Já snesu políček, mnou nepohne víc rána, jsem otrlý již dost, ba skoro k lhostejnosti. Mně jedno, v očích tvých co srdce moje hostí. Vím, kdybych větší byl než Homer a než Goethe, v mém láně hluchavka a pýr jen tobě kvete. Toť přirozeno jest, jsme příliš sobě cizí, Ty přítomnosti syn, já doby, která mizí, leč která vrátí se a bude vítězící... Já, chceš-li, nastavím ti klidně druhou líci, jen uciť, rány tvé jak chtí ať dále bijí, mne ve tvář nebiješ, však ve mně poesii...

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

410. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Epistola. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Naučení. (Josef Uhlíř)
  3. Ranní modlitba. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Příroda člověku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Chiméra (František Gellner)
  6. NE, DRAHÁ, JÁ TĚ NEZAPRODÁM... (Josef Svatopluk Machar)
  7. Doslov památného dne. (Viktor Dyk)
  8. 141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním, (Jan Kollár)
  9. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ... (Ladislav Linhart)
  10. ODHODLÁNÍ. (Josef Lukavský)