XXXVI. Útěcha.

Jaroslav Vrchlický

XXXVI.
Útěcha.
(Prof. Jaroslavu Hlavovi.)
Jediná soucitu krůpěj, v ztráty vše upřímný hlas znamenat může jen málo. Spráhlá poušť zhltí je v ráz. Soucitu, přízně a lásky ze stran všech lijavec – na spráhlou spadne-li hroudu, duše ví o tom přec!