XXXVIII. Labuť.

Jaroslav Vrchlický

XXXVIII.
Labuť.
Vážně jezerem tmavým ve hloubi mlčících lesů stříbrnou labuť jsem spatřil veslovat mezi třtiny, za ní mláďata v tempu laškovném táhla a v plesu, poprvé s úžasem vidím, nevzhledná, plna jsou špíny, v praničem nerovná matce, jež plála jak sníh. Myšlenek vířivý příval mou hlavou se mih’. Čeho třeba, vznésti se k čistotě duchů nad bláto žití, plný špíny mládí háv na stříbro změnit, jasem jež svítí? Zkušenost, stáří s bolestí přinese čas, ty změní špínu křídel tvých v jásavý jas; ale bys zapěti mohl hlaholný triumfu sten, labutě který jest úděl, potřebí smrti jest jen! 148

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický