XLII. Tichý piják.

Jaroslav Vrchlický

XLII.
Tichý piják.
Síň se prázdní. Pomalu samoten nad číší kývá. Právě teď chvíle ta jest, z dna její vidin kdy tlum elfů vznáší průsvitná křídla a ve snů rej splývá, samotář blažený jest, pohár když tiskne teď k rtům. Skoro bys záviděl lysé té lebce, svítící do krčmy tmou, Bože, co raší tam pod ní, to růže, růže jen vzpomínek jsou!

Kniha Překročen zenit... (1899)
Autor Jaroslav Vrchlický