Na smrt Felice Cavallottiho.
1-1Tak zbodnut jednou ranou v chřtán
1-2Jsi ve souboji pad’,
1-3ve chmurný konec století,
1-4jež plno sporů, vád.
1-5Tvá smrt je děsným výkřikem,
1-6Tvá smrt je hrozným pomníkem,
1-7kam řítíme se den co den,
1-8ký život ošklivý jest sen
1-9a slzí vodopád!
2-1Já nevím, proč Jsi v zápas šel,
2-2jen cítím bol a zlost,
2-3nevím, kdo zde byl rozhodčím,
2-4zda vztek či šílenost,
2-5já neznám toho, kdo Tě zbod’,
2-6já nevím, proč jen Tvojich ód
2-7v snách slyším ohlas dunivý,
2-8mně nelze srovnat protivy,
2-9mně, že’s byl básníkbásník, dost.
3-1A bouří krev a kypí žluč,
3-2kam dospěli jsme dnes,
3-3na posvěcenou pěvce skráň
193
3-4že sprostý palaš kles’,
3-5že tolik vzletů, tolik snah
3-6v desíti zhaslo minutách,
3-7že tolik síly, taký žár
3-8je pro nic pouhé, oběť mar,
3-9že stínů již Jsi host!
4-1Vím, žití Tvé, to jedna řež,
4-2Tvá Musa byla hněv,
4-3krev jihu plála v žilách Tvých
4-4a lávou byl Tvůj zpěv;
4-5však vím též, ryzí, lidský cit
4-6ten má i soku svatým být,
4-7vím, barbarské je století,
4-8jež klidně může snášeti
4-9na skráni pěvce krev.
5-1Pro politickou neshodu,
5-2pro lítý zápas stran,
5-3snad pro klep, hloupou urážku
5-4Tvůj život v oběť dán.
5-5Ach, život, život sen a dým,
5-6leč Tvoje knihy jen já zřím,
5-7jen co Jsi tvořil, co Jsi snil,
5-8a v tom Jsi velký člověk byl
5-9a teď Jsi – sprostě sklán!
6-1Co platno Musy polibek
6-2na hrdé skráni nést,
6-3kdy každý trhan neznámý
6-4smí štěknout do tvých cest?
194
6-5Co platný hvězdných snů jest rej,
6-6co drama, oda, epopej,
6-7zda věděl vrah, jda s Tebou v seč,
6-8s kým kříží zatracený meč?
6-9Ťal – básník mrtev jest!
7-1Má známkou snad být století,
7-2jež hrouží se v svůj sklon,
7-3že duchům svojim největším
7-4jen chystá pád a skon?
7-5Že šklebem jest mu umění,
7-6že práci ducha necení,
7-7že v jedné misce vážit smí
7-8jak jepici, co věky hřmí?
7-9Ty poeta – kdo on?
8-1Jsme v skutku otráveni tak,
8-2že genius nám nic?
8-3Že můž’ být veden na jatky,
8-4zkad nevrátí se víc?
8-5Kdo lidstvu dal svůj čin a sen,
8-6že může býti odsouzen
8-7jak poslední a kdokoliv,
8-8by každý ve tvář jemu pliv’
8-9a smál se z plných plic?
9-1Má stále Sokrat vznášeti
9-2svou bolehlavu číš?
9-3Má Columb v poutech úpěti,
9-4že dále chtěl a výš?
9-5Má Galilei věčně snad
9-6se velké pravdy odříkat,
195
9-7když tak ji zří a jinak ne? –
9-8Ó Kriste, vímvím, proč nyní pne
9-9se k obloze Tvůj kříž!
10-1Tak v bahno hloub a v močál jen
10-2my hroužíme se dál,
10-3cit pro velkost a pro krásu
10-4věk moderní nám vzal;
10-5jen surovost zřím vznícenou
10-6nad Tiberou jak nad Seinou,
10-7za slovo pravdy, vroucí zpěv,
10-8jen žalář, posměch a jen krev...
10-9A nikde – ideal!
11-1Dál žeňte se jak o překot...
11-2Však v lidské paměti
11-3jste v konec věků zapsali
11-4jen hnus a prokletí;
11-5za požár citů, myšlenek
11-6jen pokuty a pošklebek,
11-7jen ve souboji mečů shluk,
11-8zač příští, lepší doby vnuk
11-9se bude styděti!
196