Na smrt Felice Cavallottiho.

Jaroslav Vrchlický

Na smrt Felice Cavallottiho.
1-1Tak zbodnut jednou ranou v chřtán 1-2Jsi ve souboji pad’, 1-3ve chmurný konec století, 1-4jež plno sporů, vád. 1-5Tvá smrt je děsným výkřikem, 1-6Tvá smrt je hrozným pomníkem, 1-7kam řítíme se den co den, 1-8ký život ošklivý jest sen 1-9a slzí vodopád! 2-1Já nevím, proč Jsi v zápas šel, 2-2jen cítím bol a zlost, 2-3nevím, kdo zde byl rozhodčím, 2-4zda vztek či šílenost, 2-5já neznám toho, kdo Tě zbod’, 2-6já nevím, proč jen Tvojich ód 2-7v snách slyším ohlas dunivý, 2-8mně nelze srovnat protivy, 2-9mně, že’s byl básníkbásník, dost. 3-1A bouří krev a kypí žluč, 3-2kam dospěli jsme dnes, 3-3na posvěcenou pěvce skráň 193 3-4že sprostý palaš kles’, 3-5že tolik vzletů, tolik snah 3-6v desíti zhaslo minutách, 3-7že tolik síly, taký žár 3-8je pro nic pouhé, oběť mar, 3-9že stínů již Jsi host! 4-1Vím, žití Tvé, to jedna řež, 4-2Tvá Musa byla hněv, 4-3krev jihu plála v žilách Tvých 4-4a lávou byl Tvůj zpěv; 4-5však vím též, ryzí, lidský cit 4-6ten má i soku svatým být, 4-7vím, barbarské je století, 4-8jež klidně může snášeti 4-9na skráni pěvce krev. 5-1Pro politickou neshodu, 5-2pro lítý zápas stran, 5-3snad pro klep, hloupou urážku 5-4Tvůj život v oběť dán. 5-5Ach, život, život sen a dým, 5-6leč Tvoje knihy jen já zřím, 5-7jen co Jsi tvořil, co Jsi snil, 5-8a v tom Jsi velký člověk byl 5-9a teď Jsi – sprostě sklán! 6-1Co platno Musy polibek 6-2na hrdé skráni nést, 6-3kdy každý trhan neznámý 6-4smí štěknout do tvých cest? 194 6-5Co platný hvězdných snů jest rej, 6-6co drama, oda, epopej, 6-7zda věděl vrah, jda s Tebou v seč, 6-8s kým kříží zatracený meč? 6-9Ťal – básník mrtev jest! 7-1Má známkou snad být století, 7-2jež hrouží se v svůj sklon, 7-3že duchům svojim největším 7-4jen chystá pád a skon? 7-5Že šklebem jest mu umění, 7-6že práci ducha necení, 7-7že v jedné misce vážit smí 7-8jak jepici, co věky hřmí? 7-9Ty poeta – kdo on? 8-1Jsme v skutku otráveni tak, 8-2že genius nám nic? 8-3Že můž’ být veden na jatky, 8-4zkad nevrátí se víc? 8-5Kdo lidstvu dal svůj čin a sen, 8-6že může býti odsouzen 8-7jak poslední a kdokoliv, 8-8by každý ve tvář jemu pliv’ 8-9a smál se z plných plic? 9-1Má stále Sokrat vznášeti 9-2svou bolehlavu číš? 9-3Má Columb v poutech úpěti, 9-4že dále chtěl a výš? 9-5Má Galilei věčně snad 9-6se velké pravdy odříkat, 195 9-7když tak ji zří a jinak ne? – 9-8Ó Kriste, vímvím, proč nyní pne 9-9se k obloze Tvůj kříž! 10-1Tak v bahno hloub a v močál jen 10-2my hroužíme se dál, 10-3cit pro velkost a pro krásu 10-4věk moderní nám vzal; 10-5jen surovost zřím vznícenou 10-6nad Tiberou jak nad Seinou, 10-7za slovo pravdy, vroucí zpěv, 10-8jen žalář, posměch a jen krev... 10-9A nikde – ideal! 11-1Dál žeňte se jak o překot... 11-2Však v lidské paměti 11-3jste v konec věků zapsali 11-4jen hnus a prokletí; 11-5za požár citů, myšlenek 11-6jen pokuty a pošklebek, 11-7jen ve souboji mečů shluk, 11-8zač příští, lepší doby vnuk 11-9se bude styděti! 196