Píseň resignovaného.
Láskou zneuznán,
štěstím pomíjen,
práci pouze vzdánvzdán,
život je mi sen.
A přec to těší, vidět z jara,
jak v přírody to ňadrech hárá,
ta přerodu jak báje stará
se tlačí z poupat, keřů ven;
Aa přec to těší, vidět mládí,
vše věřit, co jsme měli rádi,
jak láska v úpal žití chladí,
jak radost plá – byť jeden den!
A přec to těší o laur tmavý,
zřít, v zápas jak se řítí davy,
ten potlesk, jásot, pokřik slávy,
byť tobě zrovna nepad’ v plen.
A přec to těšítěší, sednout k číši,
zpěv zkoušet, který neuslyší
již chodec za zdí – ve zátiší
být resignován, spokojen!
38
Láskou zneuznán,
štěstím pomíjen,
práci pouze vzdánvzdán,
život – sladký sen!
39