Po letech.

Xaver Dvořák

Po letech.
Hle, kaple známá! Z náručí snětí, jasmínu, růží, kývá mně vstříc; ač noha váhá, bázní se chvíc, cosi mě vábí přes práh dál spěti. Čarovný obraz! Ve věnců spleti Madonna s děckem, andělská líc a jak k ní patřím, vždy víc a víc zpomínek blahých duší mou letí... Ach, což vše zašlo jako sen pouhý: ty vzněty, sny a nadšené touhy? samoten vždy mám kráčeti v žití bez květu, lásky, soucitu mříti? – „Ty, Matko, aspoň přiviň mě k Sobě, jak vineš v náruč Božské své robě.robě.“ [13]

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák