Ukolébavka.
Jen sobě říci: Bez písně nikdy nepůjdu spat,
něco mne musí celou noc dlouho u srdce hřát!
Jen sobě říci: Celý den dlouhý já něco jsem chtěl,
v smutné své noci pod hlavu nechci podkládat žel.
Jen sobě říci: Celý den dlouhý jak člověk jsem žil,
zápasil krutě s démony nitra, rval se a bil,
a mám-li již usnout – kdož ví, zda vstanu? – pokoj chci mít!
Myšlénce sfinze by zřel v tvář klidně rozum i cit.
Jen sobě říci: VšeckoVšecko, co kolem, divadlo jest,
ničemná blabuň před jasnou tváří odvěkých hvězd,
co z toho chytnu, to je má trofej, vítězství skřekskřek,
mlhavá stopa, stopa však přece v budoucí věk!
Jen sobě říci: TamTam, kde Bůh kázal, vždycky chci stát,
s celým svým srdcem o dobro lidstva bít se a rvát
a najdu-li v řež tu pro svoje hnízdo jedinou sněť,
usnu již klidně, vesele, moje písni, ty vzleť!
132