Ukolébavka.

Jaroslav Vrchlický

Ukolébavka.
Jen sobě říci: Bez písně nikdy nepůjdu spat, něco mne musí celou noc dlouho u srdce hřát! Jen sobě říci: Celý den dlouhý já něco jsem chtěl, v smutné své noci pod hlavu nechci podkládat žel. Jen sobě říci: Celý den dlouhý jak člověk jsem žil, zápasil krutě s démony nitra, rval se a bil, a mám-li již usnout – kdož ví, zda vstanu? – pokoj chci mít! Myšlénce sfinze by zřel v tvář klidně rozum i cit. Jen sobě říci: VšeckoVšecko, co kolem, divadlo jest, ničemná blabuň před jasnou tváří odvěkých hvězd, co z toho chytnu, to je má trofej, vítězství skřekskřek, mlhavá stopa, stopa však přece v budoucí věk! Jen sobě říci: TamTam, kde Bůh kázal, vždycky chci stát, s celým svým srdcem o dobro lidstva bít se a rvát a najdu-li v řež tu pro svoje hnízdo jedinou sněť, usnu již klidně, vesele, moje písni, ty vzleť! 132