Vzdech tonoucího.

Jaroslav Vrchlický

Vzdech tonoucího.
I já se modlil ve kosmu chrámu ku neznámému Bohu; tonoucí chytá se sledního trámu, zda více dělat mohu? Mohu-li za to, co mněl jsem být trámem, že pouhé stéblo jesti? Co zbývá? Mlčky spokojit se s chrámem, nechť Bůh v něm nebyl – štěstí! 71