Neznámá pevnina.

Jaroslav Vrchlický

Neznámá pevnina.
O kus blíž v neznámou zem plujem denně bděním, snem. Tam hle, zdá se, kyne břeh! Ne, to černý mrak jen leh’ na vlny, již dál se hnul, v modru zase rozplynul. Ještě kousek cesty zbývá, nežli z hloubky vynoří zem se Času na moři, které v moře Věčna splývá. V kajutu zpět, poutníku! Ještě čas, spi neb se bav, tužeb domky z karet stav, dělej vše, co ve zvyku! V chvíli jedné, záhadné zem ta již tě přepadne, v ráz tu bude z nenadání před teboutebou, a nežli zvíš, přistaneš – a již se sklání nad vším velký jižní kříž! 52