Rada.

Jaroslav Vrchlický

Rada.
Táhni klidně líchu svou, jak to tichý vůl ten dělá, nepolekán bouří zlou, nepostrašen potem čela. Moudrost celá jest, jít klidně dnem i tmou. Tak bylo a budebude, tady jak všude mozek vře, tryská, radost si výská, srdce si stýská, cos v dálce vždy mizí a jenom cizí z všeho kdos získá. Na levo ni na pravo ohlížet se, ztráta času, jasno-li či mlhavo, dále jdi a hledej krásu, kotvu, spásu, orle jako ponravo! 137 Cos z všeho zbude, dědictví chudé, verše a slova, hříčka snad nová, maska, kam schová se cit, jenž zraněn, Zkadzkad vysmán, zhaněn, meč nový si sková. A když padneš před cílem neskončiv svou epopeji, nejsou špatným podílem verše, jež se nevypějínevypějí, věř, dál znějí dokončeným nad dílem! Z tvé krve rudé něco vždy zbude, všecko se sváží, co se jen snaží, k výši co baží, všecko se splatí; co se tu zhatízhatí, nejvíc pak blaží. 138