Zkušenost.

Jaroslav Vrchlický

Zkušenost.
Zkušenost je stará panna, nudná někdy, moudrá vždycky, žádná netkne se jí rána, osud lidský hádankou jí nikdy není, probuzení z klamných v beznaději snů vždy trofej její. Čeká tichá na ženichaženicha, ten jak motýl dále letí, zkušenost jen za ním vzdychá, v mládí nemohla mu spěti do objetí. Však se dočká, sněhu vločka až napadne v jeho vlasy, ocení pak její krásy. Stará panna pedantická má svou normu, na vše formu, celkem k štěstí apatická, v soudu svém však vždycky lidská. 141 Květů málo zbylo a již vyvětralo; čas vše stírá, ona však to všecko sbírá: trochu pýří, trochu mechu pro útěchu, pokud člověk neumírá. Dobře ví, nechť dnes se nehne, naposled že každý vběhne v její náruč, proto čeká, mládí bouř ji nepoleká. V posled všecko takto zřídízřídí, svět i lidi, žeň svou sklidí, ženou k boku tobě lehne. Ovšem ženou trochu chladnou, vždy však lepší – nežli žádnou. 142