Noční dojem.

Jaroslav Vrchlický

Noční dojem.
Již byla půlnoc, kraj se tměl, pod okny parník odjížděl, do černé noci silně hvizd’ – zvon – oddech páry – kola svist. Od práce své jsem právě vstal, a k oknu vstoup’ a patřil v dál, zřel odjezd lodi v tichém ruchu jak lodi duchů. Spat šel jsem pak. Když oči sen mi zahrnul, já viděl jen loď mizící kdes v černých tmách vždy dál a dál a dál... A loď ta jela se mnou v snách a já se duše ptal: Zda nejedem tak rovněž my ve náruč noci, tmy? Loď přistane vždy s novým dnem – leč víme my, zda přistanem? 102