Hračky.

Jaroslav Vrchlický

Hračky.
Jsem. Byl jsem. Budu. Jaké otázky? Jak dítě by si hrálo s oblázky, tři hodí vzhůru, dva se vrátí v dlaň, ten třetí letí mimo, s výčitkou zřím naň. Ten třetí snad byl pravý. Mimo pad’, a já bych všecky v dlaň svou chytil rád, což jeden kdybych chytil, v prázdno padly dva; kde úmysl, kde cíl jest, kde je pravá hra? Však schytat všecky! Pak jsi virtuosem! Či nebylo by lépe všemi mrštit o zem? A nechat hry, vše spory, otázky? – Co platno, dál si hrajem s oblázky! 98