Kosatce.

Jaroslav Vrchlický

Kosatce.
Ve vlhké nivě přesladce se usmívaly kosatce, jakby v ně ryzí zlato se slunce bylo sváto. Roj žlutých motýlů jak v spěch by v letu utkvěl na stvolech, se velké chvěly květy nad vodou rozesety. To zlato plné odstínů se uklánělo v hlubinu, kde se zrcadlem vodním tůň tmavá spala pod ním. Já zřel jich zdvih, já zřel jich sklon, tu zlatý jas, tam tmavší tón, to vše se v slunci stkvělo a pohádkově chvělo. A v zlatých květů odrazu kout vlhký roven obrazu s obloukem mostu splýval, jak z rámu ven se díval. 12