Ave dolor!

Jaroslav Vrchlický

Ave dolor!
To vše mám za sebou, já myslil dávno již, tu žití celou tíž, ty všecky otázky a spory mladých dob: co věčnost je a hrob; ty steré záchvaty i touhu slunci vstříc, ten cit,cit již nechtít nic – a přece znova v nové beznaději se ptám a chvěji. Kdys „Ave caesar!“ mroucí barbar řek’. Já cítím odboj, vztek, že takých po letech zas musím hledět zpět v ten ztracený snů svět, že takých po letech se musím znovu rvát o vše, co mělo spát, že v nepokoje bouři zlé a dravé říc musím: Dolor ave! Buď tedy, bolesti, buď zdráva, znám tě již a žití s tebou tíž, snad právě důkazem jest Medusin tvůj zjev, když mohu cítit hněv, [33] když mohu soptit, lkát, se svíjet v mukách zas, že není na smrt čas, že nejsem ještě mrtvým v beznaději... Tož ptám se, chvěji! 34