Castor a Pollux.

Jaroslav Vrchlický

Castor a Pollux.
Ti v svorném objetí dnes do snů zakletí ve lidstva paměti jak bratři žili; možná dost nejednou tou dálkou tajemnou se přece odchýlili. Chvilku se ztratili, brzké však po chvíli na prahu mohyly se svorně políbili. Nad žití ruch a šum patříce k nebesům nad záhad, představ tlum pláti je zříme. Co kdys je dělilo, v světlo se vtělilo, kouzlem nás jíme. Rozporů usnul had, kolem je mír a lad, zříme je plát, jen plát, jen svítí – víme. 96