Čím do let dál.

Jaroslav Vrchlický

Čím do let dál.
Čím do let dál, tím více v duši stínů se kupí jako mračen v dusném odpoledni, tím teskněj patříš v jejich prohlubinu, tím celý život prázdnější a více všední! Čím do let dál, tím méně slavík tluče, jenž v srdce kleci druhdy pěl svůj bol i touhy, tím rychlej, snadněj klesáš do náruče mdlé apatie skoro její otrok pouhý. Čím do let dál, tím kniha méně baví, tím lhostejnější všecko: dítě, muž i žena, tím hloub se zarývá v skráň trní slávy, tím pochybnější darů žití všech jest cena. Čím do let dál, ultima bližší Thule a jako péropéro, z mdlé jež ruky líně padá, je zvednout není chutě víc ni vůle, vír svadlých listí jsou i všecka léta mladá. Čím do let dál, víc počítáš jen ztráty, co rok, to mrtvola jak na válečném poli, co dech, hrob naděje, nad nímž i purpur zlatý tvé slunce zapadá-li, ještě víc v zrak bolí... 59