Až přijde.

Jaroslav Vrchlický

Až přijde.
Až přijde slední ona chvíle, jež každé snaze řekne: Dost! Mne najde ještě v plné síle vždy připraveným pro věčnost! Já v hlubé, bezdné její zraky se často zadíval a rád, čím děsí, procítil jsem taky, kdy moh’ jsem říci, že jsem mlád. Však oddech, který vskutku skytne ta slední chvíle, cíl všech cest, mé duši zpráhlé, nenasytné, ten posud hádankou mi jest. Já chtěl bych klid, jenž slíben smrtí a v nějž se sladce upadá, však vědět o něm – to mne drtí a v tom jest celá záhada. 99