V dešti.

Jaroslav Vrchlický

V dešti.
Jak to začlo, nevím ani, z čista jasna houstla mračna: hradbou stála dálnou plání tmavořasná, tichá, těžká. A již první kapka padla, druhá, třetí, zvolna, tiše, zdá se v trávě, která svadla, že již mroucí Vesna stená. Kapka s kapkou jako nitě splítají se, obzor zkalen do jedné se zadrh’ sítě, s hlinou skoro splývá nebe. Teď se leje! Stará hruška pohostí nás vedle cesty, marně, deště hojná stružka listy stená, šeptá, šumí. A já musím schvácen žalem myslit, ať se jak chci bráním, na ty slzy, jež se valem řinou za ztraceným štěstím! 26