Telepatie.

Jaroslav Vrchlický

Telepatie.
Jestli přec možno, aby si duše přes prostor mohly rozumět, pak jistě musí na mne teď myslit, musí, ó musí! Musí být se mnou, jako s ní já jsem v chvíli té noční sám a sám, za svoje křeslo pohlédnout plaše, šeptnouti tišetiše, jistě tam stojí! Musí, ó musí! Otevřít musí poslední řádky, které jsem v smutku zoufalém psal, 67 cítit z nich musí lásky dech sladký, řekne: „Jsi u mne!“ snít bude dál. Jestli přec možno, aby si duše přes prostor mohly rozumět, tož vědět musí, ve chvíli této že cítím stejně, že myslím stejně, musí, ó musí! 68