Ranní meditace.

Jaroslav Vrchlický

Ranní meditace. (F. X. Svobodovi.)
Jak den po dnu ti mizí, cos je ti více cizí, cos je ti více bližší a to tvou touhu ztiší. To cizí vzdaluje se tak jako kroky v lese, jak mhy, když jitro vstává, a noc práv svých se vzdává. To bližší blíže kyne, kol duše tvé se vine,vine jak z trávy dech a vůně, jak leknín z černé tůně. Týž svět ti kyne kolem, naň včera zřel’s jen s bolem, dnes díváš se naň klidně, ba soucitně a vlídně. To tím, co duši cizí, že víc a více mizí, a to jen, co ji ztiší, že bližší jest a bližší! 100 Ty, jenž čteš tyto řádky, mír v sobě máš-li sladký, pak netřeba ti jménajména, jež zde jsou utajena, pro cizí to, jež mizí... Tvá duše zná to ryzí, zná rovněž to, co bližší, jež v posled všecko ztiší. 101