Konec světa.

Jaroslav Vrchlický

Konec světa.
Tak mohli sníti před věky, když tisíc let po Kristu v sklonu, a snili tak, v cíl daleký šlo lidstvo dále ve svém shonu. A zas let tisíc, znavený když člověk bojem, nadějemi si přeje cíl již toužený jen zniknout, zhynout s živly všemi. Tu staré zkazky o soudu, o konci světa se zas hlásí, a věk je vlna ve proudu a proud se v starou věčnost ztrácí. Jak sovy vstanou proroci, čas kombinují, data určí, a patří k hvězdám, do noci... Vše spěje dál v své práci tvůrčí. Je čas, by přestal člověk žít, zda dospěl věky ku své spáse? – A z rána slunce na pažit ve starém lesku usmívá se. 133