Konec světa.

Jaroslav Vrchlický

Tak mohli sníti před věky, když tisíc let po Kristu v sklonu, a snili tak, v cíl daleký šlo lidstvo dále ve svém shonu. A zas let tisíc, znavený když člověk bojem, nadějemi si přeje cíl již toužený jen zniknout, zhynout s živly všemi. Tu staré zkazky o soudu, o konci světa se zas hlásí, a věk je vlna ve proudu a proud se v starou věčnost ztrácí. Jak sovy vstanou proroci, čas kombinují, data určí, a patří k hvězdám, do noci... Vše spěje dál v své práci tvůrčí. Je čas, by přestal člověk žít, zda dospěl věky ku své spáse? – A z rána slunce na pažit ve starém lesku usmívá se.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

686. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Život. (Ludvík Lošťák)
  2. Víře. (Xaver Dvořák)
  3. S hvězdami. (Adolf Brabec)
  4. VI. Jdou lidé spat... (Jaroslav Vrchlický)
  5. Co praví obrazy Viertze umělci. (Jaroslav Vrchlický)
  6. O lásky plný Buddho, Sakjamuni, (Adolf Heyduk)
  7. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  8. U moře, když je viděl po letech. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Orion. (Bohuslav Květ)
  10. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)