Vzdech tonoucího.

Jaroslav Vrchlický

I já se modlil ve kosmu chrámu ku neznámému Bohu; tonoucí chytá se sledního trámu, zda více dělat mohu? Mohu-li za to, co mněl jsem být trámem, že pouhé stéblo jesti? Co zbývá? Mlčky spokojit se s chrámem, nechť Bůh v něm nebyl – štěstí!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

1011. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má víra. (Bohuslav Květ)
  2. Štěstí. (Bohuslav Květ)
  3. Modlitba. (Karel Hlaváček)
  4. Metamorfosy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MORTUOS PLANGO. (Josef František Karas)
  6. V ŠEŘENÍ MĚSÍCE. (Karel Skřivan)
  7. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  8. Pýcha. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Unavil mne cudný žalů květ, (Adolf Racek)
  10. Básník zpívá. (Adolf Racek)