Pýcha.

Jaroslav Vrchlický

Já řek’ bych, jednou že jest Zefirotů, jež v první kůry andělské kol sebe v kruh Jahvé postavil, své sklenuv nebe a duchů moci podmaňuje hmotu. Božského koncertu zřím v pýše notu, již, s druhými že splynouti má, hnětlo, i odtrhla se nad ně trysknouc v světlo, až v Luciferu vzplála ku životu. Jeť vždycky velké Moci dcerou Pýcha a darmo Jahvé s výše v hloub ji srazil, pod patu Michaela, dále dýchá. Mníš, že je mrtva? – Kráčej kol ní zticha, ji ani askese dech neomrazil, ba vítězná se směje z tváře mnicha.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

404. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. Metamorfosy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. KOLODĚJ (Josef Holý)
  4. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  5. Epitaf. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  7. List padající praví: musím jíti, ( H. Uden)
  8. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Hymna lásce. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PÍSEŇ MOCNÝCH. (František Taufer)