Pýcha.

Jaroslav Vrchlický

Pýcha.
Já řek’ bych, jednou že jest Zefirotů, jež v první kůry andělské kol sebe v kruh Jahvé postavil, své sklenuv nebe a duchů moci podmaňuje hmotu. Božského koncertu zřím v pýše notu, již, s druhými že splynouti má, hnětlo, i odtrhla se nad ně trysknouc v světlo, až v Luciferu vzplála ku životu. Jeť vždycky velké Moci dcerou Pýcha a darmo Jahvé s výše v hloub ji srazil, pod patu Michaela, dále dýchá. Mníš, že je mrtva? – Kráčej kol ní zticha, ji ani askese dech neomrazil, ba vítězná se směje z tváře mnicha. 131

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický