Epitaf.

Jaroslav Vrchlický

Duch neumírá, smrt jen žne zde hmotu. Ta, jíž to píšu, život milovala, tož zaslouží, by vedle Toho stála, jenž pravil: „Já jsem cesta ku životu!“ Snad v koncert slávy své tu právě notu, v které se mladost její rozehrála, Bůh potřeboval a tak svící splála a planou růží sprchla s žití plotu. Však než ta svíce v skutku dohořela a než ta růže s keře žití spadla, co ubohá a dlouho vytrpěla! Než, Věčno, přes tvá přehoupla se bradla, by v souzvuk všehomíra ryzí zněla! – – Neshasla svíce, růže neuvadla...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

797. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY MELANCHOLICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  2. KOLODĚJ (Josef Holý)
  3. U BRAN SMRTI (Josef Kalus)
  4. PŘI ZPRÁVĚ O SMRTI GIOSUÈ CARDUCCIHO. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pýcha. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Píseň shasínající lampy. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  8. MODLITBA V NOCI. (Karel Skřivan)
  9. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  10. None (Josef Holý)