Metamorfosy.

Jaroslav Vrchlický

Že neznámému plujem vstříc, ó drahá, tím více milujme se v nejistotě! Co budem pak, až duch dá „s bohem“ hmotě, až rety polibků se zřeknou blaha? Snad břečtan – v nás táž objímání snaha, jež pojila nás k sobě ve životě, snad vzduch – a v stejné zachvějem se notě, jak teď má dlaň když po tvých ňadrech sahá. Snad kámen – spolu budem ležet kdesi, snad vlna – těkat budem mezi lesy, snad ptáci – jedné zpívat na haluzi! Ať změnou v změnu, míti budem sebe, dlít v jednom vzduchu, zříti v jedno nebe: Tak, co zvem „smrtí“, nemá pro nás hrůzy.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

154. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pýcha. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Fugit hora. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  4. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  5. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  6. SNAD POZDĚ... (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Josef Holý)
  8. Heraklit. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Hymna lásce. (Augustin Eugen Mužík)
  10. DO PAMÁTNÍKU MLADÉMU UMĚLCI. (Jaroslav Vrchlický)