V ŠEŘENÍ MĚSÍCE.

Karel Skřivan

Jdu za měsíčkem v noci – v dál hvězdná stáda jdou... Svět, Bože, je mi čím dál tím větší záhadou. Když vychodil jsem školy, vše myslel jsem, že vím – a dnes je všechno tvorstvo mi jedním tajemstvím. Já nevím, co je život, já nevím, co je chléb, já nevím, co je láska, co kouzlo modliteb. A nevím, co je štěstí, a nechápu, co trest, a záhadou mi touha dvou duší a dvou hvězd. A učenců-li ptám se, krčí jen rameny: „Svět nebeklíč je velký na pečeť zamčený.“ Tak světem jdu a stárnu a čím dál více vím, že Boží svět jest jedním hlubokým tajemstvím. Jen jednu moudrosť slavím: Své vlastní chyby znát, býť ke všem shovívavým a celý se Bohu vzdát...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

848. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bůh láska, mimo lásku BOHA není. (Adolf Racek)
  2. XXII. Stále dál a stále dál (Jaroslav Vrchlický)
  3. NA USMÍŘENOU. (Josef Lukavský)
  4. IX. Co kdy v mém srdci bylo, (Karel Mašek)
  5. Já nemyslela na život... (Růžena Jesenská)
  6. Umím tak milovat, (Fanda Šimková-Uzlová)
  7. ČÍM PRÁZDNO V DUŠI VYPLNÍM? (Zdeněk Krušina)
  8. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha (Jaroslav Vrchlický)
  9. Vzdech tonoucího. (Jaroslav Vrchlický)
  10. XLIX. Tak náhle! (Xaver Dvořák)