XXII. Stále dál a stále dál

Jaroslav Vrchlický

Stále dál a stále dál podél moří, středem skal, něco hledám, včera, dnes, snad to cesta do nebes? Zde ji nenajdu, to vím, nepoví to žalm ni rým, netají to záhyb cest, sotva že ji zná taj hvězd. Něco hledám. Je to Bůh? Je to veškerenstva ruch? Je to lásky sladký klam? Je to pravda? Nevím sám! A zas dále musím jít, měsíc nad hlavou jak štít a svět kolem jako báj, všemu tajem, sobě taj. Umru. Jedno. Zítra, hned... nový nastane zas let, nová radost, nový děs... To snad cesta do nebes?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

636. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha (Jaroslav Vrchlický)
  2. IV. (Beneš Grünwald)
  3. NADE MNOU BŮH, NE VŠAK VE MNĚ... (Viktor Dyk)
  4. MŮJ BOŽE. (Josef Václav Sládek)
  5. V ŠEŘENÍ MĚSÍCE. (Karel Skřivan)
  6. Nikdo tomu věřit nechtěl... (Růžena Jesenská)
  7. OD DÁLNÝCH HVĚZD. (Zikmund Winter)
  8. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  9. KOUZELNÍK (Otokar Fischer)
  10. HLUBOKÁ LÁSKA. (Zikmund Winter)