V ŠEŘENÍ MĚSÍCE.

Karel Skřivan

V ŠEŘENÍ MĚSÍCE.
Jdu za měsíčkem v noci – v dál hvězdná stáda jdou... Svět, Bože, je mi čím dál tím větší záhadou. Když vychodil jsem školy, vše myslel jsemjsem, že vím – a dnes je všechno tvorstvo mi jedním tajemstvím. Já nevím, co žeje život, já nevím, co je chléb, já nevím, co je láska, co kouzlo modliteb. A nevím, co je štěstí, a nechápu, co trest, a záhadou mi touha dvou duší a dvou hvězd. A učenců-li ptám se, krčí jen rameny: „Svět nebeklíč je velký na pečeť zamčený.“ Tak světem jdu a stárnu a čím dál více vím, že Boží svět jest jedním hlubokým tajemstvím. Jen jednu moudrosť slavím: Své vlastní chyby znát, býť ke všem shovívavým a celý se Bohu vzdát... 54