JAK SE ZPĚVÁKU ODPOČÍVÁ.

Karel Skřivan

JAK SE ZPĚVÁKU ODPOČÍVÁ.
Vysoký topol nade mnou se vánkem kývá, kývá, jak máť, když vine v náruč svou děťátko a mu zpívá. Ten topol tak se nahýbá a hovoří mi tiše a vlídně, div mne nelíbá, mi šumí se své výše. Odpočiň sobě, dítě mé, můj chvilku sdílej osud. Co poutníků již přešlo zde – a já tu stojím posud! Má hlava ční tak vysoko, vidím jak svět se zlatí. – však kořeny mé hluboko, já nesmím putovati. – A nové lidi pozdravit a nových řečí hlasy, v nových se chrámech zastavit a nové vidět krásy. Jak šťasten jsi, ty nevíš sám, jda volně sem a jinam – hle, já se smutně kolíbám a ruce v dálku spínám... 27