JAK SE ZPĚVÁKU ODPOČÍVÁ.

Karel Skřivan

Vysoký topol nade mnou se vánkem kývá, kývá, jak máť, když vine v náruč svou děťátko a mu zpívá. Ten topol tak se nahýbá a hovoří mi tiše a vlídně, div mne nelíbá, mi šumí se své výše. Odpočiň sobě, dítě mé, můj chvilku sdílej osud. Co poutníků již přešlo zde – a já tu stojím posud! Má hlava ční tak vysoko, vidím jak svět se zlatí. – však kořeny mé hluboko, já nesmím putovati. – A nové lidi pozdravit a nových řečí hlasy, v nových se chrámech zastavit a nové vidět krásy. Jak šťasten jsi, ty nevíš sám, jda volně sem a jinam – hle, já se smutně kolíbám a ruce v dálku spínám...

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

126. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  2. Zasněžená země. (František Táborský)
  3. U kolíbky. (František Dobromysl Trnka)
  4. Naše víska v chudobné hor skrejši (Emanuel Miřiovský)
  5. XXXII. Jsem umdlen, jsem sláb a stár, (Adolf Heyduk)
  6. III. KOLÉBAVKA. (František Serafínský Procházka)
  7. Klekání. (Anna Simerská)
  8. OTEC A SYN. (Karel Václav Rais)
  9. 2. Jitro. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. Hvězd paprsky už do vlhkých (Gustav Dörfl)