XXXII. Jsem umdlen, jsem sláb a stár,

Adolf Heyduk

Jsem umdlen, jsem sláb a stár, kéž s beder mi spadne let jenom pár a na chvíli vzplane srdce žár! Jsem umdlen, tonu v divném chladu, přemýšlím různé, v dlaně hlavu kladu, myslím na tebe, když jsi dítkem byla a u svých panenek se batolila, když u nich zůstala jsi stát a zpívala jim, aby šly spat. Přijď ke mně, potěš mne v mém trudu. Proč žil jsem? Co jsem? co budu? Chci spát, chci zkonejšit srdce tíseň; přijď, snad myšlenek zlé slety utiší, uspí, jak ty kdys své panny tvá něžná kolébavka, tvá dětská píseň, jíž v ložnice koutku svou uspávalas loutku!

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

125. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Blankyt. (Václav Antonín Crha)
  2. XLIV. Kolem mne plno pavučin, (Adolf Heyduk)
  3. POMNĚNKY. (Bohdan Kaminský)
  4. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  5. Jen veďte dál svůj noční rej, (Gustav Dörfl)
  6. ROZTOUŽENÍ V PODJAŘÍ. (Karel Červinka)
  7. 2. Jitro. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. IX. Bába moje v rakvi dřímá, dítě na kolébce. (Antonín Klášterský)
  9. JAK SE ZPĚVÁKU ODPOČÍVÁ. (Karel Skřivan)
  10. Dvojí lůžko. (Josef Uhlíř)