IX. Bába moje v rakvi dřímá, dítě na kolébce.

Antonín Klášterský

Bába moje v rakvi dřímá, dítě na kolébce. Myšlenky se divné honí v těžké mojí lebce. Smrt a život, vznik a konec – protivné dva póly! Ret by chtěl se pousmívat, ale srdce bolí. Oba tiše, tiše dřímou – bába s vpadlou hrudí, a mé dítě za hodinu zardělé se zbudí. Co tu lépe? Usnout navždy? Probudit se zase? Kam jde duše mrtvých – spících v tichém snění čase? V peřinkách svých sněhobílých spi, mé dítě zlaté, prabába tě nehýčkala ani jedenkráte. Ale jestli nyní v spánku duše tvoje bílá tam, zkad přišla, na mžik zpátky křídlem zakroužila: na pěšinách jiných světů, při nichž hvězdy zkvetly, zulíbá tě, jak tě potká, prabáby stín světlý!

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

87. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Návštěva z hrobu. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Ve chvíli bolesti. (Augustin Eugen Mužík)
  3. XXXII. Jsem umdlen, jsem sláb a stár, (Adolf Heyduk)
  4. Když přisní se mi o Tobě, mé dítě... (Adolf Heyduk)
  5. Žena kananejská. (František Leubner)
  6. ROZTOUŽENÍ V PODJAŘÍ. (Karel Červinka)
  7. 21. Mou myslí, hochu, táhne čas, (Josef Kuchař)
  8. Nálady. (Zikmund Winter)
  9. Sen a probuzení. (Josef Václav Frič)
  10. Klekání. (Anna Simerská)