XXXII. Jsem umdlen, jsem sláb a stár,

Adolf Heyduk

XXXII.
Jsem umdlen, jsem sláb a stár, Jsem umdlen, jsem sláb a stár,
 kéž s beder mi spadne let jenom pár a na chvíli vzplane srdce žár! Jsem umdlen, tonu v divném chladu, přemýšlím různé, v dlaně hlavu kladu, myslím na tebe, když jsi dítkem byla a u svých panenek se batolila, když u nich zůstala jsi stát a zpívala jim, aby šly spat. Přijď ke mně, potěš mne v mém trudu. Proč žil jsem? Co jsem? co budu? Chci spát, chci zkonejšit srdce tíseň; přijď, snad myšlenek zlé slety utiší, uspí, jak ty kdys své panny tvá něžná kolébavka, tvá dětská píseň, jíž v ložnice koutku svou uspávalas loutku! 172

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk