NA PODZIM.

Karel Skřivan

NA PODZIM.
Klekání doznělo – bim bam bim – do polí ženu se na podzim. Hvězdami blýskají nebesa – do lesa, vzhůru, do lesa! Tak rychle tmí se. A všechen les hučí a šumí do nebes. Stromu strom vypráví strašnou báj, les že ztracený, zamčený ráj. Bory jsou zuřivé, vichor štve: „Poutník jde! Člověk jde!“ všecko řve. Hučí to, bouří to, kvílí, lká jako vod spousta veliká. A kdo dál pustí se zpozdilý, utone v ní neb – sešílí. 49