JSEM PĚVEC TOULAVÝ.

Karel Skřivan

JSEM PĚVEC TOULAVÝ.
Zpívaje chodím po světě – mne hoch i král zná v kraji – den prozpívám a v noci se mi nové písně zdají. Kam přijdu: „Zpěvák, zpěvák jde!“ vše kolem mne se točí a všechny ruce tisknou mne a září všechny oči. Kde dobrá duše přebývá, já nikde nejsem cizím, já seji radost života a radost za to sklízím. Ač nemám dům a nemám pluh a na poli ni klásku – mám víru přec a naději a pro každého lásku. Jsem jak to ptáče nebeské, jež rodný dům má všady, a živ jsem ještě – bohudík a neumřel jsem hlady. Jsem jak ta polní lilije, jež pod rosou se kloní, byť stříbra, zlata neměla, přec Bůh se stará o ni. 4 Já nemám v světě nepřátel a nevím, co je tíseň – dá-li mi někdo slovo zlé, já dám mu za ně píseň. Kdo od Boha má zpěvu dar a se strunami umí: Byť bylo srdce z kamene, on přec je rozešumí!