SLUNEČNÁ PÍSEŇ SV. FRANTIŠKA.

Karel Skřivan

SLUNEČNÁ PÍSEŇ SV. FRANTIŠKA.
Kdys František šel svatý rozkvetlou Umbrií, byl láskou Boží vzňatý a píseň zapěl jí: Nejvyšší, Všemohoucí a dobrý Pane můj! Jen Tvá je chvála vroucí a každý dík je Tvůj. Ba, člověk není hoden, by Tebe jmenoval, ach dovol, abych Tvými Tě tvory zbožňoval. Zvlášť Sluncem, bratrem krásným, jenž přináší nám den, halí se pláštěm řásným, jsa Tobě podoben! I Lunou, sestrou tichou, jež září na náš sen, hvězdami, jež jdou za ní, bud, Otče, veleben! Buď chválen sestrou vodou, jež je tak stydlivá, tak pokorná a vzácná a všechněm prospívá! Buď žehnán bratrem ohněm, jenž plaší černou noc a radostně nám září a chvátá na pomoc. 77 Buď chválen matkou zemí, jež nosí, živí nás a rodí těžké plody i květy zářných krás. Buď chválen bratrem Větrem a Vzduchem, Oblaky, Východu plápoláním, Západu zázraky. Buď žehnán všemi těmi, kdož nepřátelům svým pro Tebe odpouštějí s úsměvem laskavým. Kdo snášejí svou slabost a tiše v bolu jdou – ti budou odměněni Tvou rajskou korunou. Žehnán buď sestrou Smrtí, jíž nikdo nevyhne – ó, toho nerozdrtí, kdo věren vůli Tvé! Ó, chvalte mého Pána pokorou každý den – i z večera i z rána Bůh budiž veleben! * Když Svatý takto zpíval, zmlk’ pták a proud a les a naslouchal a kýval – a potom hymny příval se vznášel do nebes. 78 Věnování.
Můj potulný pěvec je fikcí. Ale ne docela. Kdo umí hledět, najde za maskou romantického tuláka dvě upřímné oči, ze kterých kouká živé srdce. Veršíky tyto jsou ozvěnou mé mladosti, kdy jako studenti s lehkou kapsou i myslí táhli jsme zpívajíce vlastí a zakoušeli jsme pohostinství na leckteré útulné faře. A proto studentům a vlídným hostitelům věnuji tuto skromnou knížku.
Nový Jičín, v den sv. Cecílie, patr. pěvců 1902.
[79] Této knihy vydáno 1400 výtisků na velínu a 50 výtisků na ručním papíře.
TISKEM DRUŽSTVA KNIHTISKÁRNY V HRANICÍCH.
E: tb; 2004 [80]