PÍSEŇ STARÉ TŘEŠNĚ.

Karel Skřivan

PÍSEŇ STARÉ TŘEŠNĚ.
Ta třešně stará, pokřivená jak zdrcená a zlomená, ji slyším z jara, kterak sténá, jak ve prach níží kolena: „Jen poklesnout mi nedej, Bože! Výš zdvihám všechny haluze a ptákům nebes dávám lože – to připočti mi k zásluze! Hle, v bílém rouše květů zdvihá se každá sněť má sepjata: Ó Pane, ač jsem samá rýha – nedej mne srazit do bláta! A byť bych byla samá vráska, já v zázrak doufám každý čas: Můj Stvořiteli, Ty Jsi láska, a láska může zmladit zas!“ Tak zpívá k Bohu, usmívá se jak v bílých šatech družička, v slunci se třpytí, zachvívá se má třešně, stará babička. 10