PÍSEŇ JABLONĚ.

Karel Skřivan

PÍSEŇ JABLONĚ.
Stála jabloň na stráni jako živé usmání, panna k svatbě uchystaná, bílým kvítím zasypaná. Přišel člověk hladový, hleděl na strom májový: Zemi jíš a piješ vodu, v slunci koupáš se – dej plodů! Jabloň:
Kdo chce sladké plody nést, musí napřed plát a kvést, zemi jíst a vodu pívat, do slunka se přiodívat. Poshověj mi, člověče, až můj květen uteče – až mě plody osypou, až mé listy zežloutnou – pak jsem tvou, ach, pak jsem tvou. 14