SESTRY A BRATŘÍ.

Karel Skřivan

SESTRY A BRATŘÍ.
Borovice nad polem šumí táhlým hlaholem, roztahují ramena, šepcí slova ztajená. Dal jsem jim za to příjmení: „Sestry věčného modlení.“ A pod lesem na poli klasy vánkem šveholí, jak jde vlna za vlnou, vítají je poklonou. Dal jsem jim za to příjmení: „Bratří stálého klanění.“ A ty vlčí máky, v košilce se rdící, chodí mezi nimi jako kostelníci. A ten skřivan zpívá Gloria,Gloria jak kněz, a křepelka volá stále: Pět peněz!